Hanuš Zápal 1885-1964. Architekt Plzeňska

Publikace je prvním významnějším uceleným připomenutím Zápalovy činnosti. Třebaže je Hanuš Zápal nejvýznamnějším architektem Plzně ve 20. století, byla mu zatím věnována jen velmi malá pozornost. Přitom Zápal prakticky celý život věnoval architektonické tvorbě a záchraně památek v regionu a jeho vzhled tak významně ovlivnil. Od roku 1910, kdy se stal zaměstnancem města, projektoval řadu významných veřejných budov v Plzni, především škol, sociálních ústavů, ale i staveb technického zaměření. Zároveň se soukromě zabýval návrhy rodinných domů a opravami památek. Především areál barokního poutního místa v Mariánské Týnici u Kralovic byl zachráněn jeho zásluhou. V předválečné době soukromě projektoval i řadu dalších veřejných budov v západočeských městech. Zápalovo dílo lze vymezit obdobím 1910–1960 a v desítkách návrhů a realizací zahrnuje celý vývoj české moderní architektury od nového klasicismu a pozdní secese přes kubismus a kotěrovskou modernu, rondokubismus a purismus k funkcionalismu a dále k hledání jeho alternativ.