Aviatika v české vizuální kultuře 1783–1957

Virtuální prohlídka

„Člověk se neustále pokouší létat. A přesto, že si při tom polámal nohy i ruce, stále zůstává ideálu létání věrný,“ napsal švýcarský malíř Paul Klee, jehož umění i život byly s létáním pevně spjaté.

Létání, let, vzduchoplavba má bohaté dějiny, ale také nespočet obrazových forem a významů. Létání v mnoha podobách ukazuje moderní umění ruku v ruce s technikou, směrem k technickému pokroku, i proti němu. Symbolické významy „vznášení se“, mýty a poetika, strojová estetika, změna vnímání reality díky „pohledům z ptačí perspektivy“, i „zkrácení vzdáleností“ jsou fenomény, které létání vneslo do života člověka a společnosti.

Výstava ukazuje vizuální podoby aviatiky v české kultuře v rozmezí let 1783 (první vzlet balonu) a 1957 (vypuštění první kosmické sondy Sputnik). Poprvé tak propojuje létání balonové odkázané na sílu větru s motivy létání na motorovém stroji. Výstava nemapuje dějiny létání, soustředí se na podstatné symboly a náměty v moderním obraze a kultuře – od malby a monumentální plastiky až po knižní ilustrace, plakáty nebo film.

Devět tematických kapitol výstavy přenese diváka do krajin viděných z nadhledu, k létání snovému a mýtickému s figurou nešťastného Íkara, mezi obrazy hrdinů, poetických objektů, „monster“ válečných náletů nebo ilustrace dobrodružné románové literatury, tvorby utopistického až snového pojetí, které ještě v 50. letech tak rád využíval film (Karel Zeman) nebo malba (Kamil Lhoták).

Rozvoj aviatiky v první polovině 20. století s sebou přinesl na jedné straně bohatou až romantickou poetiku, na druhé straně vidění letadla jako ničivého stroje a fatální destrukce. V avantgardním umění pak aviatika přinesla nové způsoby nazírání na svět v podobě „ptačích perspektiv“, nebo naopak pohledů zaměřených do nekonečného vesmíru.

Závěrečnou, pomyslnou tečkou za příběhem vznášení se, letu i pádu a „dobývání nebe“ s využíváním i sofistikované propagandy je poznání vesmíru započaté v roce 1957 vypuštěním sondy Sputnik. Ta symbolicky výstavu uzavírá.

Ikonická díla českého výtvarného umění – jako je malba Jindřicha Štyrského, Josefa Čapka, Kamila Lhotáka, Bohumíra Matala nebo moderní sochařské alegorie Josefa Štursy, Jaroslava Horejce a Zdeňka Pešánka – tak mohou v námětech poprvé rezonovat v kontrastu s ryze populárním dobovým obrazem. Filmové dokumenty z aviatických akcí nad Plzní nebo Prahou, knižní obálky dobových časopisů, humoristické a dobrodružné ilustrace Zdeňka Buriana nebo Hermíny Týrlové, filmy Karla Zemana, plakáty pro ČSA, firmu Baťa nebo Západočeský aeroklub, až po fotografie Ladislava Sitenského sdělují rozdílnou obrazovou formou podobné obsahy. To, že je aviatické snění a myšlení stále výtvarně aktuální, dokládají intervence současných umělců Milana Saláka, Pavly Scerankové a Jana Gemrota.

Záštitu nad výstavou převzal ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek.