JOSEF VÁCHAL. Napsal, vyryl, vytiskl a svázal

V roce 2014 uplyne 130 let od narození všestranného umělce Josefa Váchala (1884-1969). Originální tvůrce pohybující se mezi styly a žánry zasvětil svoji práci především knižní tvorbě, která bude těžištěm výstavy. Doplněna bude Váchalovou volnou tvorbou, která s úpravou knih úzce souvisela (obrazy, kresbami, volnými grafickými listy). Naznačeny budou dobové fenomény, které jeho knižní i volnou tvorbu významně ovlivňovaly, jako byly okultismus, náboženství, filozofie, věda, ale také pokleslé žánry lidové četby, kramářských písní, folklorních diablerií apod.

Výstava je připravována na rok 2014, kdy uplyne 130 let od narození všestranného umělce Josefa Váchala (1884-1969). Originální tvůrce pohybující se mezi styly a žánry zasvětil svoji práci především knižní tvorbě, která bude těžištěm výstavy. Doplněna bude Váchalovou volnou tvorbou, která s úpravou knih úzce souvisela (obrazy, kresbami, volnými grafickými listy). Naznačeny budou dobové fenomény, které jeho knižní i volnou tvorbu významně ovlivňovaly, jako byly okultismus, náboženství, filozofie, věda, ale také pokleslé žánry lidové četby, kramářských písní, folklorních diablerií apod.

Josef Váchal (1884-1969) byl všestranným umělcem, který se během svého dlouhého života věnoval malbě, kresbě, dřevořezbě, fotografování a psaní, především však byl grafikem, zejména dřevorytcem.
Váchalově tvorbě dominují knižní projekty, které Váchal realizoval jako autor textu, výtvarného doprovodu, sazby, tisku i vazby. V těchto knihách Váchal realizoval totální umělecké dílo jako výsledek součinnosti různých stránek své univerzální tvůrčí osobnosti.
Přestože v posledních dvaceti letech zájem o Váchalovu osobnost stále stoupá a jeho tvorba je množstvím výstav zkoumána z různých úhlů, nebyl dosud žádný výstavní projekt věnován jeho knižní tvorbě. Výstava Josef Váchal. Napsal, vyryl, vytiskl a svázal by tuto mezeru chtěla zaplnit.
Není náhodné, že to byly právě knihy, které umožnily Josefu Váchalovi podat kvintesenci vlastní tvořivosti. Váchal byl od útlého dětství vášnivým čtenářem a velmi záhy se u něj začala projevovat také posedlost psaním, kterou s nadsázkou diagnostikoval jako „maniascribendi“. Pro pochopení jeho vztahu ke knižní tvorbě tak není třeba znát pouze jeho autorské knihy, rukopisy i knihy cizích autorů s jeho výzdobou, které všechny výstava představí, ale také různé doklady jeho čtenářské a pisatelské vášně v podobě svazků z jeho pozůstalostní knihovny a nejrůznějších archiválií.
Vybrané doklady z Váchalovy písemné pozůstalosti z Památníku národního písemnictví fascinujícím způsobem dokládají Váchalovo pojetí písma jako živé entity i jeho přístup k obrazovému a grafickému znaku jako k přímému zpřítomnění magických obsahů a pravd. Pro pochopení tohoto Váchalova rafinovaného vztahu k písmu a ke knize je dobré znát jeho vztah k autorům magické, démonologické i teologické literatury mnoha staletí.
Výstava se pokusí jej ozřejmit pomocí konfrontace Váchalovy tvorby s těmito starými tisky a rukopisy z Váchalovy pozůstalosti, případně z knihoven, ve kterých je sám Váchal během svého života studoval.
Obzvláště Váchalovy rané tisky by bez těchto inspiračních zdrojů byly nemyslitelné (Vidění sedmera dnů a planet, 1910; Z rituálu toledských haeretiků listy některé, o příchodu Páně jednající, 1911; Opata Longina z Tarasconu veyklad krátký o figuře pravé kozla staženého odhalené skrze jeho neřest největší, 1912; Vigilie o hodině hrůzy, 1914).
I díky znalosti hermetické literatury a hermetického pojetí znaků a analogií Váchal dospěl k přístupu ke knize, který měl ve své podstatě konceptuální charakter. Dokládá to Váchalovo autorské písmo – např. Ďas, Gnóm a Malárie – i jeho práce s ním. Výstava tento rozměr Váchalovy knižní tvorby zpřítomní prostřednictvím prezentace textových či znakových pasáží z Váchalových knih (Carducciho Satanu, 1926; Mor v Korčule, 1927; Šumava umírající a romantická, 1931; Christian Heinrich Spiess, 1933; Autodafé liter, 1936 ad.), ale i prostřednictvím dokladů jeho volné práce s literami a jejich nátisky.

Váchalova opozice vůči civilizaci a technokratické moderní společnosti vyvrcholila v jeho nejrozměrnější a nejrozsáhlejší knize, v Šumavě umírající a romantické (1931). V textu sázeném vlastním písmem a ve více než 70 barevných dřevorytech Váchal oslavil Šumavu jako poslední zbytek evropské půdy, prostoupené původní magií přírody. V tomto díle vyvrcholilo Váchalovo tematizování hermetických tezí o vztazích mikrokosmu a makrokosmu, o vznikání prostřednictvím zanikání a ztvárnění zde nalezla Váchalova panteistická filozofie, upozaďující zájmy konjunkturální lidské společnosti a vyzdvihující přirozené bytí rostlin a zvířat.

Protiváhou k Váchalovým dílům, tlumočícím jeho morální postoje a později také jeho zahořklý vztah k lidské společnosti, byla Váchalova tvorba, nejen ta knižní, ve které uplatňoval humor, nadhled, nadsázku, parodii, nebo dokonce ironii a sarkasmus. Také pro tento přístup můžeme najít paralelu ve Váchalově čtenářské zkušenosti. Váchal byl čtenářem a sběratelem „krvavých románů“, jak sám nazýval produkci triviální literatury. Váchalova zásadní díla, která krváky parodovala, parafrázovala a reinterpretovala – např. jeho Krvavý román (1924), Ďáblova odstředivka (1940), či Čertova babička (1940-1941) –  výstava představí v konfrontaci s ukázkami výzdoby lidových románů z Váchalovy knihovny.

Váchalův konceptuální přístup k obrazu, písmu i jejich vzájemnému provázání jej předurčil k tomu, že se stal anticipátorem některých postmoderních přístupů a popkulturních projevů. Dokládají to především knižní díla, ve kterých využil seriální princip, využívající vlastnosti technologické produkce dřevorytu. Vznikla tak vizuálně i obsahově pozoruhodná díla jako In memoriam Marie Váchalové (1923), či Mnich a strašidla (1919), která vedla zajímavý dialog se soudobým výtvarným uměním, zkoumajícím možnosti zachycení času a pohybu a konfrontujícím své výrazové možnosti s médii fotografie a filmu.

V jeho dřevorytové i rukopisné tvorbě nalezneme díla, ve kterých je uplatněna dynamičnost i travestie komiksu. Ve Váchalově pozdní tvorbě se rukopisné obrázkové příběhy často propojovaly s konceptuálním přístupem k obrazovému a grafickému znaku a výsledkem byly dopisy romány, či rukopisné romány, uplatňující vedle nahuštěného Váchalova charakteristického rukopisu perokresby, akvarelové kresby i koláže a fotomontáže. Také tato – zatím jen málo známá – vrstva Váchalovy knižní tvorby bude na výstavě zpřítomněna.

Váchalova knižní tvorba vznikala v těsné návaznosti na jeho volnou tvorbu. Nejmarkantnější je to v grafických a kresebných cyklech, které je často třeba situovat na pomezí s Váchalovou knižní produkcí, Váchalova čtenářská zkušenost i jeho vlastní knižní tvorba však úzce souvisela i s řadou známých olejomaleb, volných grafických listů, či soch. Některé z těchto exponátů budou také na výstavě představeny. Divák se tak bude moci sám přesvědčit o tom, že dobové odsuzování Váchalova díla jako příliš zatíženého popisností a literárností mylně interpretovalo Váchalův komplexní a konceptuální přístup ke knize a k literatuře.

TISKOVÁ KONFERENCE
úterý 14. října 2014 od 13 hodin, přednáškový sál ZČG, Pražská 13, 2. patro
VERNISÁŽ
úterý 14. října 2014 od 17 hodin, výstavní síň Masné krámy

DOPROVODNÝ PROGRAM
Komentované prohlídky s autorkou výstavy Marií Rakušanovou: 29. 10. a 26. 11. vždy od 17 hodin.
Komentované prohlídky s lektorkou Ivetou Řežábkovou: 28. 10. od 15 a 16 hodin, 9. 11. od 17 hodin a 5. 12. od 17 hodin.
Výtvarné dílny pro děti a rodiče: neděle 9. 11. od 14 do 16 hodin, 7. 12. od 13 do 15 hodin a 20. 12. od 10 do 12 hodin vánoční dílna „Udělejme si společnou knihu pod stromeček“

REALIZAČNÍ TÝM

Koncepce výstavy: Marie Rakušanová
Odborná spolupráce: Jiří Bernard Krtička
Kurátorka výstavy: Petra Kočová
Spolupráce na realizaci: Bronislava Rokytová, Veronika Popelková
Jazyková redakce: Marie Bergmanová
Překlad: Robin Cassling
Architektonické řešení: Zbyněk Baladrán
Grafický design: Adéla Svobodová
Instalace: Jan Jirka, Petr Kutek, Jaroslav Pašek, Miroslav Tázler
Doprovodný program: Marcela Štýbrová, Iveta Řežábková, Jiří Hlobil

Výstava byla připravena ve spolupráci s Památníkem národního písemnictví.

DÍLA NA VÝSTAVU ZAPŮJČILY:
Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou
Galerie Benedikta Rejta v Lounech
Galerie Gema, Praha
Galerie hlavního města Prahy
Galerie moderního umění v Hradci Králové
Moravská galerie v Brně
Muzeum Šumavy Sušice
Muzeum umění Olomouc
Národní galerie v Praze
Národní knihovna České republiky
Národní muzeum
Památník národního písemnictví
Prácheňské muzeum v Písku
Regionální muzeum a galerie v Jičíně – Muzeum hry
Regionální muzeum v Teplicích
Sbírka státního zámku Hluboká nad Vltavou, Národní památkový ústav, územní památková správa v Českých Budějovicích
Uměleckoprůmyslové museum v Praze
Soukromá sbírka Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group
soukromá sbírka Miroslava Velfla
soukromé sbírky

Výstava se koná pod záštitou Daniela Hermana, ministra kultury České republiky,
a za finanční podpory Státního fondu kultury České republiky, statutárního města Plzeň a Nadace 700 let města Plzně.

PARTNEŘI
Památník národního písemnictví, Plzeňský kraj, Ministerstvo kultury ČR, Státní fond kultury ČR, Statutární město Plzeň, Nadace 700 let města Plzně, nakladatelství Arbor vitae, Asociace muzeí a galerií České republiky, Rada galerií ČR, Bohemia Sekt, Canon, NetAdmin
MEDIÁLNÍ PARTNEŘI
Art+Antiques, Mladá fronta DNES, Český rozhlas, Literární noviny, Dějiny a současnost, Grapheion.cz, Railreklam, I-Prague, Plzen.cz