Já a oni. Jedinec a společenství v umění 19. století

Téma vztahu jedince a společenství bylo ve výtvarném umění 19. století klíčové a zpravidla se těsně dotýkalo osobností samotných umělců, jejich soukromého života a veřejného působení, obrazových konvencí či tvůrčích svobod. Výstava ukazuje na vybraných dílech vnímání umělcova „já“ jako subjektu a jako individua. Subjektivismus se projevuje obecně jako otázka vztahu tvůrce k světu, k přírodě a současně i jako otázka rozsahu a omezenosti tohoto vztahu. Individualismus naproti tomu lze pokládat hlavně za problematiku vztahu umělcova „já“ ke společnosti. Proto návštěvník nalezne mezi vystavenými díly takové práce, které představují různá výtvarná řešení otázky uměleckého vyjádření v poměru ke společnosti; názorným způsobem odráží tento vztah pomníková tvorba, ale i parafráze a parodie „vznešených“ žánrů. Na druhém pólu pak stojí obrazy zaměřené výhradně na subjekt, vnitřní svět jedince i samotného umělce. Jejich prostřednictvím lze sledovat změny myšlení, motivy a formy, z nichž se rodilo moderní umění.

V bohaté kolekci výtvarných děl zásadních pro české umění 19. století, například od Josefa Mánesa, Františka Bílka, Adolfa Kosárka, Julia Mařáka, Maxe Pirnera, Jakuba Schikanedra nebo Karla Hlaváčka, nechybí ani zahraniční autoři – Honoré Daumier a Francisco Goya. Jejich grafika sledované náměty prezentovala v bohaté a také populární formě.

Výstava vznikla ve spolupráci Západočeské galerie v Plzni s Ústavem dějin křesťanského umění Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy.