S časem pod kůží. Tomáš Císařovský – Bohdan Holomíček

Výstava fotografa Bohdana Holomíčka (1943) a malíře Tomáše Císařovského (1962) sleduje průniky dvou výrazově i generačně jinak založených výpovědních světů. Díla obou autorů totiž vykazují podobnou intuitivní citlivost k opakujícímu se řádu platnosti historických, společenských a přírodních jevů, jejichž kontrapunktem je vždy konkrétní dějová konstelace a konkrétní lidský osud. Na jedné straně veletok historického času, který se ustaluje zpětným pohledem, na straně druhé konkrétní jedinci, kteří jednají, aby naplnili své ideje tím, jak nebo kde žijí.

Tematizace života a jeho rituálů (všedních i slavnostních) se v konkrétním historickém rámci a jeho podmínkách často transformuje v nepřímo kladené otázky zaměřené na čas, paměť a vzpomínky coby sdílené „existenciály“. Zvýšená pozornost obou autorů k proměnám času dostává do jejich tvůrčí práce zcela přirozeně zmíněné existenciální podtexty. Proměňuje se ve svědectví, která jsou však vždy otevřená dalším (re)interpretacím.

Kurátorsky byly zvoleny dva tematické okruhy jako podmnožiny odlišných autorských přístupů. Prvním je konfrontace vybraných fotografických a obrazových souborů (Bohdan Holomíček: Album česká scéna (1970 - 2022); Tomáš Císařovský: Naty, přepni to! (1994) s blízkým či paralelním tématem (reflexe umělecké scény, která se postupně transformovala v dějiny umění). Druhým je osobnost Václava Havla – téma, v jehož volbě se autoři historicky setkávají (Bohdan Holomíček: Album Václav (1974 – 2011); Tomáš Císařovský: obraz Doma na nábřeží z Havlovského cyklu (2015-16).

Výrazným vstupem do výstavní instalace je také kompilace fotografií Bohdana Holomíčka z let 1958 – 2003 prezentovaná jako audiovizuální videosmyčka na hudbu Pavla Zajíčka (Siluety letících ptáků. Pocta Pavlu Zajíčkovi).

V neposlední řadě je výstava S časem pod kůží také setkáním dvou přátel, kteří se rozhodli společně vstoupit do řeky času a „v aktu ohlédnutí“ z ní vylovit něco, co naše paměť podrží o něco déle, nežli je v jejím přirozeném nastavení. Obraz a fotografie oscilují mezi živou bezprostředností a dokumentem uplynulých dob. Záleží také na divákovi, do jaké míry se sám cítí být pamětníkem, nebo zda vstupuje do výstavy dosud nezatížen minulostí.