Umění českého západu. Sdružení západočeských výtvarných umělců v Plzni 1925-1951

Kulturní a umělecký život meziválečného Československa významně spoluutvářely regiony – mimopražská centra, dobově nazývaná „venkov“.

Jejich vznik a zapojení do kulturního dění po převratu v roce 1918 mělo reprezentovat „horizontální“ rozvrh kulturního života nové republiky, který vyjadřoval demokratické poměry nového státu, na rozdíl od centralistického a hierarchického modelu monarchie.

Publikace ukazuje, jak se nové paradigma demokratického kulturního rozvoje promítlo do uměleckého života v Plzni, centru západních Čech, tehdy nazývaných „český západ“, a popisuje dějiny jednoho z nejvýznamnějších regionálních uměleckých spolků meziválečného Československa – Sdružení západočeských výtvarných umělců v Plzni (SZVU). V kapitolách věnovaných architektuře, malířství, sochařství, uměleckému řemeslu i ediční činnosti mapuje tvůrčí aktivitu Sdružení v kontextu celorepublikového uměleckého dění, sleduje její poměr k slohovým proudům dvacátých až čtyřicátých let, osvětluje problematiku kulturního a uměleckého života v politicky a společensky exponované situaci v období okupace a poválečných let.

Publikace je v tomto směru prvním uceleným příspěvkem k rekonstrukci situace českého umění ve druhé čtvrtině 20. století, nahlížené z perspektivy regionu a jeho účasti na širších tendencích, idejích a snahách dobového výtvarného života. Důkladné zpracování badatelsky dosud nevytěžených fondů veřejných i soukromých regionálních archivů a dobového tisku zpřístupňuje množství zajímavého materiálu a informací týkajících se i exkluzivních témat (např. tvorba a spolupráce Karla Lhoty s Adolfem Loosem včetně případu Müllerovy vily), osvětluje plzeňské působení známých osobností (Karel Lhota, Svatopluk Máchal, Josef Skupa, Jiří Trnka) a představuje osobnosti neprávem zapomenuté, jejichž dílo si však např. v kontextu českého funkcionalismu, novoklasicismu, sociálního civilismu a tzv. čisté výtvarnosti zasluhuje pozornost českého dějepisu umění (architekt Leo Meisl, malíři Josef Hodek, František Pořický, Josef Tetínek aj.). Příspěvek o ediční činnosti spolku rozšiřuje výtvarnou problematiku o oblast regionálního literárního života v souvislosti s básnickou edicí Stín vydávanou Sdružením ve třicátých letech, jejíž jednotlivé sbírky (mezi autory se objevil i významný výtvarný teoretik František Kovárna) recenzovali přední kritici – Zdeněk Kalista, Antonín Matěj Píša a František Xaver Šalda.