Meziválečná moderna ve sbírkách Západočeské galerie v Plzni (1918–1938)

Umění meziválečné moderny zaujímá ve sbírkách Západo­české galerie v Plzni velmi reprezentativní postavení. Zahrnuje většinu aktuálních tendencí, které se v letech 1918-1938 objevily na české výtvarné scéně, a to v po­četném zastoupení mnohdy klíčových děl od předních uměleckých osobností té doby. První odborné zpracování této části sbírkového fondu je nejen naším vlastním pří­spěvkem k systematickému poznávání důležité kapitoly z dějin českého výtvarného umění, ale také výpovědí o provozu, akviziční politice a výstavní dramaturgii jedné z významných regionálních institucí, které programově vznikaly v padesátých letech 2O. století. Nynější výstava a publikace věnované meziválečné moderně ze sbírek Západočeské galerie v Plzni navazují na předchozí projekt Kubismus I9IO-I925. Kubismus ve sbírkách Západočeské galerie v Plzni z roku 2OO9, s nímž se v u mě léčko historic­kých souvislostech propojuje v jeden nedílný celek.

Výběrová kolekce děl, již nyní představujeme, vznikala postupně, nejprve prostřednictvím několika málo zisků v prvních letech existence naší instituce, založené v roce 1954. Hlavní a nejdůležitější akvizice české moderny však byly získány až v následujících dvou desetiletích, tedy v šedesátých a sedmdesátých letech, a to zásluhou prvního ředitele galerie Oldřicha Kuby. Krajské instituce neměly v tomto ohledu vůbec jednoduchý úkol. Na jedné straně si předsevzaly budovat ucelené sbírky, které měly představit kontinuální vývoj českého umění 2O. století (od počátku šedesátých let pokud možno v jeho kom­plexním zastoupení), na straně druhé se však právě ku­bismus a surrealismus, tedy dva hlavní proudy moderny, ocitly po roce 1948 zapovězené oficiální kulturní politikou státu kvůli zdůrazňovanému „individualismu, formalismu a psychologismu“. Tato schizofrenní rozpolcenost doby se začala pozvolna měnit až po XX. sjezdu KSSS v roce 1956, na němž Nikita Sergejevič Chruščov odhalil Stalinův kult osobnosti, což v konečném důsledku ovlivnilo i cel­kovou politiku SSSR. V kulturní sféře to mělo za následek postupné oslabení nadvlády programu socialistického realismu, který byl po sovětském vzoru vyhlášen Václavem Kopeckým v roce 1949 na IX. sjezdu KSČ jako základ­ní doktrína československého umění. Pozvolný proces politického ozdravování se projevil i v oblasti výtvarné scény především novými možnostmi zakládat samostatné