„V oplatce jsi všecek tajně“. Podoby eucharistického Krista ve vizuální kultuře
Eucharistie je jedna ze základních součástí křesťanského kultu, při kterém se připomíná Poslední večeře Ježíše Krista přijímáním vína a chleba a vzdávají se díky za spasení. Díky výjimečnému a zásadnímu postavení v křesťanském životě eucharistie byla a je bohatou inspirací pro výtvarné umění. Výstava představí rozmanité podoby eucharistické úcty ve vizuální kultuře od čtrnáctého do dvacátého století.
„V oplatce jsi všecek tajně“
Titul výstavy je citací verše z tzv. Kunhutiny modlitby, české veršované skladby z doby kolem r. 1300, věnované oslavě mysteria eucharistie a zaznamenané v breviáři svatojiřské abatyše Kunhuty, dcery Přemysla Otakara II.
Svátost eucharistie – tj. přijetí „oplatky“ (a vína) proměněných v tělo Krista – se v mešním obřadu nazývá communio – společenství. Posvátné, tedy to, co náleží do sféry víry a náboženského kultu, je od počátku proniknuto čímsi podstatně lidským a společenským; vertikální spoj k Bohu se prolíná s horizontálními spoji lidského společenství. Také v eucharistické „oplatce“ se setkávají duchovní realita v nejvyšší míře posvátná (Bůh sám) a zcela věcná realita tělesná (potrava). V „oplatce“ je tak zahrnut sdílený počitek obou složek lidských potřeb – duchovních i tělesných.
Eucharistie je jedna ze základních součástí křesťanského kultu, při kterém se připomíná Poslední večeře Ježíše Krista přijímáním vína a chleba a vzdávají se díky za spasení. Díky výjimečnému a zásadnímu postavení v křesťanském životě eucharistie byla a je bohatou inspirací pro výtvarné umění. Výstava představí rozmanité podoby eucharistické úcty ve vizuální kultuře od čtrnáctého do dvacátého století.
Eucharistie (svátost oltářní) je vedle křtu a biřmování další svátostí, které uvádějí do křesťanského života. Její kult byl od středověku jedním z ústředních témat evropské kultury a prostupoval všemi sférami života tehdejší společnosti.
Staré i moderní umění
Výstava a doprovodná publikace sledují formy úcty k svátosti oltářní, jak se projevovala v křesťanském umění vrcholného a pozdního středověku, v barokní době a v reflexi této tematiky v umění dvacátého století. Tato úcta, rostoucí od druhé poloviny třináctého století a kulminující v Českých zemích v obdobích kolem roku 1400 a 1500, se stala jedním z klíčových témat evropské kultury a našla výraz v pestré škále děl různých uměleckých druhů a typů.
Na výstavě jsou tak zastoupena díla malířská, sochařská i práce uměleckého řemesla. Přestože její těžiště spočívá zejména v exponátech z období pozdního středověku, instalaci významně doplňují vybraná díla z barokní doby baroka a z 20. století. Právě v českém umění minulého století toto téma pozoruhodně silně rezonovalo. Dokládají to práce například Františka Bílka, Jana Zrzavého, Bohuslava Reynka, Vojmíra Vokolka nebo Ivana Sobotky. Součástí expozice je i intervence současného umění v podobě videoinstalace Pavla Mrkuse.
Tematické oddíly
Autoři rozdělili výstavu do několika tematických oddílů, které reprezentují vybraná umělecká díla a artefakty od čtrnáctého do dvacátého století.
První oddíl s názvem Mše a eucharistické alegorie a zázraky zahrnuje díla se starozákonními předobrazy křesťanské bohoslužby, s námětem Poslední večeře a eucharistického stolu, díla s tématem eucharistických alegorií, zázraků a vidění spojených s mešní obětí i liturgické náčiní k jejímu vysluhování (kalichy, ciboria, pyxidy, monstrance). Část Příběh Kristových pašijí se zaměřuje na pašijovou tematiku a předměty spojené s poutěmi do Svaté země – relikviáře a růžence se dřevem sv. Kříže, modely kaple Božího hrobu atp. Třetí oddíl „svátostné“ Tělo Krista ve výtvarném umění zachycuje díla s námětem vtělení a oběti Krista (Madona s dítětem, Olivová hora, Ukřižování, Oplakávání, Pieta, Kristus v hrobě, Bolestný Kristus, ale také zmrtvýchvstalý Kristus).
Na výstavě je k vidění i několik exponátů z Plzně a okolí:
Původem z kostela Všech svatých v Plzni je reliéf Oplakávání Krista vytvořený v dílně Mistra Týnské kalvárie před rokem 1419 (zapůjčený ze Západočeského muzea v Plzni).
Z františkánského klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie v Plzni původně pochází Pieta vzniklá pravděpodobně v Norimberku po roce 1500 a z kostela sv. Bartoloměje v Plzni stříbrný mešní kalich (kolem r. 1490). Obojí zapůjčila Římskokatolická farnost sv. Bartoloměje v Plzni
Ze sbírek Západočeské galerie je socha Panny Marie s Ježíškem – Assumpty z doby kolem r. 1490 a socha Dobrý pastýř od Františka Bílka (kolem roku 1900).
Projekt, na němž se odborně podíleli i badatelé z Ústavu pro dějiny umění FF UK a Národního památkového ústavu je výsledkem spolupráce tří institucí: Muzea umění Olomouc, Královské kanonie premonstrátů na Strahově a Západočeské galerie v Plzni. Výstava se uskutečnila nejprve v Arcidiecézním muzeu Muzea umění Olomouc (23. 3. – 10. 9. 2017) a po uvedení v Západočeské galerii se přesune do Strahovského kláštera (15. 3. – 20. 5. 2018).
Na vernisáži výstavy promluvil vedle hlavní autorky výstavy PhDr. Heleny Zápalkové, Ph.D. také Jeho Excelence mons. František Radkovský, emeritní biskup plzeňský, a to na téma kulturotvorného významu křesťanské spirituality.