Skip to main content

Jerzy Nowosielski (1923–2011): Mezi aktem a ikonou

Přednáškový sál ZČG
Autor
Jitka Rohanová
Kurátor
Petr Jindra

Od narození jednoho z nejvýznamnějších polských umělců 20. století uplyne letos 100 let. U příležitosti tohoto výročí se jeho tvorba představuje českému publiku prostřednictvím komorní výstavy reprodukcí v Západočeské galerii v Plzni.

Nowosielski na cestě k vlastnímu uměleckému stylu prošel několikerou iniciací: avantgardní, surrealistickou a náboženskou (pravoslavnou). Právě směs takto různorodých, zdánlivě protichůdných tradic – disciplíny malířské avantgardy, imaginace surrealismu a strnulých pravidel pravoslavného kánonu ikonické malby – dodává jeho umění výjimečnou, neopakovatelnou atmosféru.

Umělec se věnoval jak světskému, tak sakrálnímu umění, a ve všech oblastech svého působení je jeho estetika soudržná a harmonická. Na jedné výstavě tak můžeme vedle sebe vidět ikonu Panny Marie, kanonický obraz Ukřižování, fenomény kulturní historie lidstva, žánrové náměty, ženské akty či geometrickou abstrakci. Náš výběr představuje všechny tyto různorodé složky Nowosielského tvorby.

Výstava se koná v rámci cyklu PL in PLzeň, který pořádá Polský institut v Praze ve spolupráci s městem Plzeň.

Zvláštní poděkování náleží pravoslavné farnosti Zesnutí Nejsvětější Marie Panny v Krakově, která vlastní autorská práva k sakrální tvorbě Jerzyho Nowosielského, a galerii Starmach v Krakově.

Jerzy Nowosielski (1923–2011)

Malíř, pravoslavný teolog, myslitel – jeden z nejvýznamnějších polských umělců druhé poloviny 20. století. Narodil se v Krakově, kde také prožil většinu svého života. Jako syn Łemka (Łemkové jsou karpatské rusínské etnikum z polsko-slovensko-ukrajinského pohraničí) a popolštěné Rakušanky byl vychováván na pomezí latinské a ortodoxní kultury.

Jeho malířské umění je příkladem soudržné estetiky, založené na teologii ikony a duchovním odkazu pravoslaví. Důležitou součástí jeho díla jsou sakrální nástěnné malby; umělec navrhoval interiéry svatostánků různých křesťanských církví, avšak dokázal využít malířství Byzance také ve světské malbě: krajinomalbě, aktech či abstrakci. Jeho neopakovatelný styl se formoval na křižovatce tradic Západu a Východu – avantgardy a byzantského umění. Ze surrealismu převzal atmosféru víceznačnosti a tajemství; z ikony pak hieratičnost, silnou konturu a plošnost tvarů, a také hlubokou symboliku světla a barvy. V Nowosielského tvorbě, stejně jako v byzantské tradici, je celá skutečnost posvěcována. Malířské ztvárnění není ani tak simplifikací, jako spíše zhuštěním reality, snahou vystihnout podstatu světa. Nowosielského malby jsou, se svou harmoničností a klidnou logikou kompozice, výrazem přijetí reality. Smíření se světem, které se v těchto obrazech skrývá, může přinášet návštěvníkům výstav velké potěšení.

Nowosielského silná umělecká vize, zakořeněná v tradici avantgardy, navazuje na umělecké bohatství meziválečného Polska, ale také na celou středomořskou kulturu: antiku, Egypt a starokřesťanské umění z období jednoty církve, jak je známe z památek z oblasti Sýrie, Mezopotámie, Etiopie či Kapadokie. Jeho tvorba nás utvrzuje v přesvědčení, že i v době videoartu, instalací a performancí může být umění se zázemím ,starého‘ řemesla novátorské a v mnohém překvapivé.

Letos v lednu uplynulo 100 let od umělcova narození. Polský Sejm proto rok 2023 vyhlásil Rokem Nowosielského.

Jerzy Nowosielski, Pláž, 1994, soukromá sbírka Jerzy Nowosielski , Na pláži, 1963, soukromá sbírka Jerzy Nowosielski, Zátiší, 1967, Národní muzeum Wrocław Jerzy Nowosielski, Zelené zátiší, 1984, soukromá sbírka Jerzy Nowosielski ,Tibetská pláž, 1983, soukromá sbírka
Jerzy Nowosielski , Violoncellista, 1959, Národní muzeum ve Varšavě
Jerzy Nowosielski, Striptýz, 1964, Městská galerie Zakopane