Stanislav Bukovský: Inspirace Orwellem

Plzeňský výtvarník a letošní jubilant Stanislav Bukovský představuje své velkoformátové kresby inspirované Orwellovou Farmou zvířat.

Bukovského tušové kresby zobrazují nejen zvířata, ale i lidi, s nimiž si zvířata ‚vyřizují své účty. Podstatou sdělení je v souladu s předlohou humorně podaná absurdita, fantazie, která však nepostrádá odezvu v realitě. Podobenství jako literární útvar, jehož tradice se odvíjí již od biblických textů a Ezopových bajek a objevuje se i v pohádkách a moderní literatuře, bylo ilustrátorům odjakživa vděčným prostředkem při výtvarném zpracování zvolených témat.

Vedle kreseb inspirovaných George Orwellem jsou na výstavě k vidění i práce věnované autorovým přátelům – básníkům, ilustrace citátů z děl různých autorů, a v neposlední řadě také dílo inspirované osobností Franze Kafky. Všechna díla spojuje určitá kontroverznost těmto autorům vlastní, odlehčená humorným pojetím zpracování. Obdobu bychom mohli najít třeba v Ladově Hospodské rvačce nebo Zabíjačce, jež jsou vlastně roztomile zobrazenými horory.

Stanislav Bukovský (* 13. 4. 1944) byl původním povoláním konstruktér ve Škodovce; již od dětství se ale věnoval výtvarnému umění. V roce 1967 se spolu s několika přáteli stal spoluzakladatelem výtvarné skupiny Intensit, která v omezené míře existuje dodnes. Po roce 1968 byl nucen Škodovku opustit a hledat si obživu jinde; kromě jiného od roku 1973 pracoval jako výstavní technik v podniku Plzeňské výstavnictví.

V roce 1977 se společně s dalším členem skupiny Intensit Antonínem Lněničkou podílel na založení Keramického střediska při cihelně v Černicích, které se pod jejich vlivem proměnilo v pracoviště zaměřené na uměleckou výrobu. V roce 1989 oba získali na Ústředí uměleckých řemesel v Praze osvědčení ‚Pracovník uměleckých řemesel v oboru umělecká keramika.

V roce 1990 se Stanislav Bukovský stal ředitelem Městského kulturního střediska (pozdější Esprit). Od roku 1992 pracuje ‚na volné noze‘ jako výtvarník a výstavář. Vytvářel především grafiku pro plzeňské výstaviště (až do jeho zániku v roce 2001) a pro blovickou výstavnickou firmu Arteo. Kromě prací na zakázku se věnuje volné tvorbě, malířství, kresbě, řezbářství, sochařství a keramice (do roku 1990).

V roce 1991 se Stanislav Bukovský stal spoluzakladatelem Spolku za starou Plzeň. Pro Magistrát města Plzně připravil řadu tematických výstav zaměřených na historii města či významné osobnosti s ním spjaté. Řadu výstav připravil i pro SVK PK, Knihovnu města Plzně, Mezigenerační a dobrovolnické centrum Totem, a některé uskutečnil i v dalších městech plzeňského regionu. Věnuje se ochraně památníků, od Ministerstva obrany České republiky obdržel plaketu za péči o válečné hroby a získal i další ocenění, mezi jinými od Československé obce legionářské. Inicioval a spolupodílel se i na zřízení památníků nových.

Je členem Unie výtvarných umělců plzeňské oblasti. Od konce šedesátých let uspořádal řadu samostatných a zúčastnil se mnoha skupinových expozic výtvarných prací. Ke svému životnímu jubileu chystá řadu výstav, kromě této výstavy v Západočeské galerii také v Galerii Jiřího Trnky, v mázhausu plzeňské radnice či na zámku v Nebílovech.