Zlaté časy. Umění doby fin de siècle ze sbírek Západočeské galerie v Plzni
Období přelomu 19. a 20. století patřilo k bouřlivým a dynamickým etapám ve vývoji výtvarného umění, které se stávalo stále důležitější součástí života v celé tehdejší Evropě i Americe. Belle époque, jak je tato doba od 90. let 19. století až do začátku první světové války zpětně označována, poskytla důležitý prostor mj. pro etablování uměleckých směrů, jakými byly symbolismus, secese a impresionismus, které záhy získaly internacionální význam. Umělci začali pro svoji tvorbu objevovat nová témata, která citlivě odrážela převládající nálady ve společnosti – od únavy a skepse z konce století až po víru v celospolečenský pokrok, jejž přinese blížící se nový věk.
Mezi těmito náladami převládaly nekonvenční interpretace náboženství, spiritismus a esoterika, pohádka, sociální kritika společnosti, práce, venkov a jeho folklor, moderní způsob života ve městě, nové možnosti zábavy, které nabízel sport atd. Výsadní malířskou disciplínou se stala krajinomalba, která byla schopna na řadu těchto podnětů reagovat a výrazně se uplatnila v názorových proudech již zmíněného symbolismu, secese a impresionismu. Právě v této době docházelo k nové fázi emancipace českého umění, které se tehdy začalo výrazněji integrovat do mezinárodních struktur.
Početná a mimořádně kvalitní kolekce českého umění doby fin de siècle patří k tomu nejlepšímu, nejen v rámci sbírkového fondu Západočeské galerie v Plzni, ale nepochybně i v kontextu veřejných sbírek v České republice. Je zřejmé, že umění této doby mělo výsadní zastoupení už ve sbírkách institucí, které existovaly ještě před vznikem Západočeské galerie, jakými byly např. Západočeské uměleckoprůmyslové museum v Plzni, Plzeňská městská obrazárna a Plzeňská banka, odkud se posléze dostalo administrativními převody do naší galerie a vytvořilo důležitý základ sbírky umění přelomu 19. a 20. století. Ta zahrnuje jednotlivá díla i početnější soubory od řady autorů té doby, jakými byli Alfons Mucha, Vojtěch Hynais, Václav Brožík, Luděk Marold, Maxmilián Pirner, Jan Preisler, František Kupka, Max Švabinský, Jaroslav Špillar, Josef Mandl, Jaroslav Panuška, Josef Váchal, Antonín Hudeček, Antonín Slavíček a další, kteří reprezentují široké spektrum názorových proudů na tehdejší výtvarné scéně. Kolekce děl českého umění doby fin de siècle je dlouhodobě a systematicky rozšiřována. Zdrojem jejich nových zisků byly také nákupy z prodejen starožitností, antikvariátů a od soukromých sběratelů, v porevoluční době též z aukčních galerií.
Mezi nejzajímavější akvizice bezpochyby patří například série přípravných kreseb Františka Kupky ke světově proslulému cyklu Peníze z roku 1901, zakoupená v roce 1971 od významného kreslíře, diplomata a organizátora uměleckého života v meziválečném i poválečném Československu Adolfa Hoffmeistera, a také nedávno pořízené, dlouho nezvěstné dílo Emanuela Krescence Lišky Svítání po Velkém pátku, které patří nejen k jeho nejrozměrnějším, ale také posledním obrazům, na kterém pracoval až do své předčasné smrti na začátku roku 1903.
