Archiv výstav

S fotopříspěvkem Tomáše Hausnera

Výstava připomíná revoluční dění podzimu roku 1989 v Plzni.

Výstava propojuje čtyři staletí umělecké tvorby, díla starých mistrů českého i zahraničního původu (Petr Brandl, Sebastiano Ricci, Tilman Riemenschneider) jsou na ní konfrontována s uměním 19.

Studio Najbrt je nejznámější české grafické studio. Pod vedením Aleše Najbrta, který ho před pětadvaceti lety založil, a dnes i jeho partnerky Zuzany Lednické pravidelně zpracovává úkoly národního významu, milované festivaly i přeplněné hospody a jako nikomu jinému se mu daří budit vášně daleko za hranicemi oboru.

Výstava představuje známého kreslíře Jiřího Slívu z méně obvyklého úhlu pohledu: soustředí se na výtvarnou stránku jeho tvorby, na aspekty související s výtvarným uměním. K tomu odkazuje i název výstavy Kresbou ke smyslu, tedy jak ke kreslířskému mistrovství Jiřího Slívy, tak ke smyslu – významu, jakož i ke smyslům – orgánům, kterými vnímáme okolní svět.

Výstava ukazuje komplikovaný umělecký a osobní vztah dvou hlavních představitelů českého moderního umění a „českého kubismu“ Bohumila Kubišty a Emila Filly.

Velkým tématem moderního umění se po roce 1800 stal sám umělec: jeho profese, postavení ve společnosti i budování jeho sebevědomí před uměleckou kritikou či anonymními diváky. Utváření moderního umělectví zásadně ovlivnila nově zavedená veřejná prezentace děl na uměleckých výstavách, ale také reflexe tradičního i aktuálního uměleckého školení.

Pod pojmem lidová kultura si lze představit relativně nesourodou směsici nejrůznějších projevů. Výstava vůbec poprvé kriticky sleduje jejich vztah k výtvarnému umění v českých zemích od počátku 19. století až po polovinu 20. století. Akcent klade na kulturu venkovského lidu, která sehrála v českém umění mnohem zásadnější roli než lidová kultura městského prostředí.

Plzeň nebývá, kromě několika jednotlivostí, vnímána jako město pozoruhodné z hlediska architektonického vývoje v nové době. Tato skutečnost však nevychází z nedostatku pozoruhodných návrhů a realizací, ale spíše z neznalosti, destrukčních zásahů druhé poloviny 20. století a přetrvávajícího důrazu historiků na avantgardní koncepty.

Koláže jsou na výstavu zapůjčeny ze sbírek majitelů, sběratelů odkazu Miroslava Horníčka. Jedná se asi o 25 koláží z raného a pozdního období autorovy tvorby.
Miroslav Horníček byl přítelem Jiřího Koláře, považoval se za žáka tohoto vynikajícího výtvarníka a básníka.

Výstavu doprovodí několik literárních pořadů.

Záměrem výstavy je představit hlavní centra krajinářského školení, která měla vliv na zobrazování přírody a naturalistických motivů. Po vzoru barbizonské školy se v druhé polovině 19. století uvolňuje přístup k ztvárnění přírody. Postupně dochází k reformování anebo znovuzavedení oboru krajinomalby i na akademiích výtvarného umění.