Archiv výstav

Pod pojmem lidová kultura si lze představit relativně nesourodou směsici nejrůznějších projevů. Výstava vůbec poprvé kriticky sleduje jejich vztah k výtvarnému umění v českých zemích od počátku 19. století až po polovinu 20. století. Akcent klade na kulturu venkovského lidu, která sehrála v českém umění mnohem zásadnější roli než lidová kultura městského prostředí.

Plzeň nebývá, kromě několika jednotlivostí, vnímána jako město pozoruhodné z hlediska architektonického vývoje v nové době. Tato skutečnost však nevychází z nedostatku pozoruhodných návrhů a realizací, ale spíše z neznalosti, destrukčních zásahů druhé poloviny 20. století a přetrvávajícího důrazu historiků na avantgardní koncepty.

Koláže jsou na výstavu zapůjčeny ze sbírek majitelů, sběratelů odkazu Miroslava Horníčka. Jedná se asi o 25 koláží z raného a pozdního období autorovy tvorby.
Miroslav Horníček byl přítelem Jiřího Koláře, považoval se za žáka tohoto vynikajícího výtvarníka a básníka.

Výstavu doprovodí několik literárních pořadů.

Záměrem výstavy je představit hlavní centra krajinářského školení, která měla vliv na zobrazování přírody a naturalistických motivů. Po vzoru barbizonské školy se v druhé polovině 19. století uvolňuje přístup k ztvárnění přírody. Postupně dochází k reformování anebo znovuzavedení oboru krajinomalby i na akademiích výtvarného umění.

Vznik Československa 28. října 1918 představoval pro regionální umělecký život silný podnět. Demokratický étos samostatné republiky vyzýval k emancipaci regionální kultury, kterou centralistický, hierarchizovaný kulturní model monarchie přehlížel.

Pražské jaro, invaze a začátek normalizace ve výtvarném umění

Luboš Drtina patří k autorům, kteří významně ovlivnili užitou grafiku. Jeho precizní a výrazově nezaměnitelné knižní, časopisecké a jiné grafické úpravy citlivě reflektují literární hodnotu upravovaných titulů (viz autorova bibliofilská edice, v níž vychází především poezie), a současně vycházejí z osobitého názoru formovaného vlastní volnou tvorbou a autorskými knihami.

Výstava vznikla v souvislosti s mezioborovým sympoziem konaným tradičně v Plzni.  Název jeho 38. ročníku zní: "Pochopit vteřinu. Čas v kultuře 19. století". Výstava ukazuje několik podstatných kapitol této obsáhlé a zásadní problematiky lidského vnímání a zobrazování, které se právě v 19. století radikálně měnilo.

Výstava se pokouší mapovat proměnu expresivních struktur lidského těla v umění v posledních 120 letech. Idea výstavy se opírá o pojem „formulí patosu“, jímž Aby Warburg označoval umělecké reprezentace vypjatých emocionálních stavů. Termín však lze použít obecněji k postižení výrazového repertoáru (zobrazeného) lidského těla.

Eucharistie je jedna ze základních součástí křesťanského kultu, při kterém se připomíná Poslední večeře Ježíše Krista přijímáním vína a chleba a vzdávají se díky za spasení. Díky výjimečnému a zásadnímu postavení v křesťanském životě eucharistie byla a je bohatou inspirací pro výtvarné umění.